Čtvrtek

A co jsme kromě bojovky ve čtvrtek zažili?

 

Budíček byl posunutý lehce po osmé hodině, jelikož snídani jsme dali na 8:30 hodin. Každým dnem je u snídaně méně a méně hluku. Včera tam dokonce byli nějací lidé z hotelu, a podle toho, že jsme více slyšeli je než oni nás, jsme mohli být vnímáni za velmi "slušnou a uklidněnou" skupinu. Byli jsme na to pyšní:):)

 

Na kurtech jsme byli tentokrát jen dvě hodiny, únava si našla svoje příznivce. I tak jsme odehráli další část zápasů, takže zítra (dnes) budeme dohrávat všechny skupiny. O zajímavé výsledky nebyla nouze. Když jsme si mezi sebou tipovali, kdo jak bude hrát, tak jsme se jednou velmi spletli. Náš favorit dostal kanára. Únava a odevzdanost nejsou prostě dobrými parťáky.

 

K obědu jsme měli rýži s masem na kmínové omáčce, a buď kuchař vygradoval svoje umění, nebo děti byly hladové, případně došly dětem na pokoji zásoby, po jídle se zaprášilo:). 

 

Jelikož únava byla patrnější a patrnější, na kurty jsme vyrazili až na třetí hodinu a odcházeli v pět. Během této části, jsme děti nahrávali a v dnes je budeme chtít pustit v televizi. Věříme, že když se uvidí, mohlo by to přinést pořádný impulz ke zlepšení:). 

 

Když jsme sebrali poslední míč, šli jsme do lesa na týmovku, kde děti hledaly vzkaz napsaný po písmenkách na lístečcích. Ti co ještě neumějí všechna písmena, hledaly obrázky. Hra trvala přes půl hodiny. Když se hra blížila ke konci, tak blízko stanoviště Jan našel borůvčí, kde se postupně zastavovalo více a více dětí. Rozluštění vzkazu: "Seřaďte se vedle sebe, ukažte levou rukou na nebe, dokud to uděláte, body do soutěže v kapse máte!" - sice se povedlo správně rozluštit větu, ale než každý tým provedl to co bylo napsáno, bylo potřeba nápovědy:)

 

Jelikož jsme končili v 18:30 h, tak jsme na ubytovnu ani nešli a zamířili na večeři. Šunkofleky měli celkem úspěch. A jelikož nám dnes v pátek) odjedou dva kluci, večerní (noční) program byl jasný "hurá na bojovku". Cesta, kterou jsme připravili začínala na místě odpolední týmové hry, takže to tam všichni znaly. Po cestě, kterou lemovalo skoro dvacet svíček byly připraveny úkoly s otázkami. Největší úspěchem a švandou byl úkol: "Obejmi strom, a vyznej mu kamarádskou lásku ". Každopádně v tom nehledejte inspiraci v panu prezidentovi. Nejsme jeho funclub:). 

 

Náš prvotní záměr byl ten, že vezmeme i ty nejmenší, kteří půjdou s někým starším za ruku, aby si taky zažili kouzlo bojovky. Ten nám ale bohužel nevyšel, jelikož jsme s rozmístěním dvaceti svíček a úkoly strávili více času než jsme předpokládali, a menší nám bohužel usnuli. Když jsme je zkoušeli probudit, tak jsme "narazili" na menší odpor. Výsledkem bylo, že jsme šli se všemi dětmi, kromě holek - šikulek (obě Klárky a Mona), s těmi zůstal Filip na pokoji. Holky tvrdě spaly. 

 

Neradi se chválíme, ale kdybyste uviděli, jak se povedlo vymyslet cestu, která byla osvícena svíčkami, vypadalo to jako v nějaké pohádce. Bylo vidět vždy minimálně 6 svíček, cesta byla široká, a tudíž děti šly sami. Nastalo sice přemlouvání, ale nepodlehli jsme. Ve dvojici šel Marek s Matym (ten z prvotního určitě nepůjdu, to zvládl na jedničku). A Filip pomáhal na stanovišti Honzovi. Prostě zde máme šikuly. 

 

Samozřejmě, že jsme si i psali zprávy, jak to komu jde. Za zmínku stojí: "Zrovna přišli dvě skupiny najednou, já na ně bafla, a Maty se rozbrečel. Ale už je ok a bafáme spolu:). Myslím, že to jen dotváří již napsané. Za sebe můžu jen říct, že lepší bojovku jsme zatím nikdy neměli. 

 

Spát se šlo kolem jedné hodiny, a nyní ve čtvrt na devět je většinou všude klid. Jen kluci podle mě na pokoji už vstali. Podezřívám je, že za to může budík:). Takže jdeme na budíček a na snídani.